Kde plavíme

Mušovská nádrž (též Vodní nádrž Nové Mlýny I nebo Horní nádrž) je údolní nádrž na řece Dyji na rozhraní okresů Brno-venkov a Břeclav v Jihomoravském kraji. Je první ze tří na sebe navazujících nádrží vodního díla Nové Mlýny, které bylo vybudováno v letech 1975–1988.

Typ

údolní nádrž

Rozloha

527,5 ha

Objem

7,49 mil. m³

Max. hloubka

4,5 m

Další části přehrady Nové Mlýny

Věstonická nádrž (též Vodní nádrž Nové Mlýny II nebo Střední nádrž) je prostřední ze tří na sebe navazujících nádrží vodního díla Nové Mlýny, které bylo vybudováno v letech 1975–1988. Věstonická nádrž byla jako jediná ze tří nádrží ponechána přírodním procesům.

Typ

přehradní nádrž

Rozloha         

1033 ha

Objem

32,062 mil. m³

Povodí

11 713,41 km²

Novomlýnská nádrž (též Vodní nádrž Nové Mlýny III nebo Dolní nádrž) je závěrečná ze tří na sebe navazujících nádrží vodního díla Nové Mlýny, které bylo napuštěno v roce 1988.

Typ

údolní nádrž

Rozloha       

1668 ha

Délka

7,8 km

Objem

23,8 mil. m³

O řece

Dyje (německy Thaya) je řeka v Rakousku (Dolní Rakousko) a v České republice (Jihomoravský kraj). Délka toku činí 235,4 km, včetně Moravské Dyje 306 km. Plocha povodí měří 13 419 km² (z toho 11 164,7 km² v České republice). Název řeky patrně sahá až do předkeltského období. Indoevropský kořen -dheu- ve významu "téct, tekoucí" byl v době římské zkomolen na "dujas", z čehož staří Slované odvodili v 7. či 8.století "Dyja". Bavorští kolonizátoři Východní marky (Rakouska) pak termín "Dyja" v 11. století převzali a zkomolili na "Taja". Kosmova kronika česká řeku Dyji zmiňuje k roku 1082.

Moravská Dyje pramení nedaleko obce Panenská Rozsíčka cca 4 km jihovýchodně od Třešti na Jihlavsku v Českomoravské vysočině. Vlastní Dyje vzniká po soutoku s Rakouskou Dyjí pod hradem Rakousem (Raabs) v Rakousku. Údolí řeky Dyje má kaňonovitý charakter a pro jeho ochranu nejcennějších částí zachovaných mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem byl v roce 1991 vyhlášen Národní park Podyjí. Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějších skalních útvarů a kamenných moří a vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou exposicí svahů od jižní až po severní, takže se zde nacházejí v těsné blízkosti jak lesostepní lokality pronikající z panonské oblasti, tak lokality dubohabrových lesů. Na vyhlášený Národní park Podyjí navázalo v roce 2000 vyhlášení Národního parku Thayatal na rakouské straně hranice. Území NP Thayatal navazuje bezprostředně na území NP Podyjí na české straně.

Po opuštění NP Podyjí obtéká Dyje velkým obloukem Mikulovskou vrchovinu s Pavlovskými a Dunajovickými vrchy a plní diskutabilní přehradní nádrže Nové Mlýny pod kterými je její tok již téměř celý regulován, takže o původním charakteru řeky mohou nyní pod Novými Mlýny vypovídat pouze zbytky lužních lesů se zachovanými zbytky starých říčních ramen.

Podle historických pramenů a archeologických a stratigrafických výzkumů vedl původní tok Dyje pravděpodobně úvalem od Novosedel kolem Mikulova k Lednici. Tento fakt dokládá např. Kosmova kronika, která k roku 1082 uvádí Dyji jako jižní hranici Moravy, rozdvojení Dyje u Novosedel je popsáno v tzv. Fürstenbuchu ještě ve 13. století. Mezi rameny tak existoval ostrov s Pavlovskými vrchy, později se tok stabilizoval pouze do severního ramene Dyje přes Mušov.[3]

Dyje končí svůj tok soutokem s řekou Moravou pod Lanžhotem na česko-rakousko-slovenském trojmezí, cca 15 km pod Břeclaví v tzv. Dyjském trojúhelníku.